Trendy, které nechceme, aby se někdy vrátily

Největší kuriozity pochází z 80. a 90. let

Ti, kteří vyrůstali v osmdesátkách a devadesátkách prožili éru mnohých bizarností ať v módě, kultuře nebo politice. Současná generace je zná spíš z vyprávění a pravda, něčemu se dá těžkou uvěřit. Některé věci bychom zde určitě mít nechtěli. Přesto, některé stojí za to si pro zasmání připomenout.

Mullet

Když se řekne mullet vždy si vzpomenu na dobu, kdy jsem sbíral hokejové kartičky. Hokejisté tento účes proslavili asi nejvíc, především naše ikona s 68 na zádech Jarda Jagr. Nevím, co tehdy všechny napadlo. Ale svoji oblíbenost si našel i v německé fotbalové lize, kde se u některých trenérů drží do dnes. Účes sám o sobě není vůbec složitý na vytvoření, prostě oholíš strany, prostříháš vršek a zadní vlasy necháš dlouhé. Asi nejsem sám, kdo doufá, že mullet zůstane navždy v dobách dávno minulých a již se nevrátí!

Lunetic

Pokud vzpomínáš na Beatles a jejich světovou popularitu, jen si to zmenši lokálně na ČR a máš úspěch fenoménu Lunetic. Pád železné opony přinesl mnoho západních výdobytků. Byly to nové styly oblékání, elektronika a další trendy. Bohužel přinesl i novinku v podobě chlapeckých kapel a u nás se tou nejslavnější stala kapela Lunetic. V roce 1995 v Mostě se utvořila skupinka 4 odvážných kluků, kteří se chtěli proslavit, pojmenovali se Lunetic od anglického slova lunatic (blázen, šílenec). Zprvu začali jen tancovat po diskotékách, čímž vytvářeli lepší atmosféru. Ke konci roku 1995 přidali k tanci i zpěv, bohužel jsem nedohledal žádné video z těchto časů. Na jedné z diskoték si jich všiml producent Stano Šimor a vytvořil jednu z nejčernějších kapitol české hudební historie. Ano, bavím se o hitu Máma. Tento hit kapelu proslavil a každá dívka které bylo 15 let měla plakát Luneticů v pokojíčku. Sláva pokračovala až do roku 2003, pak se slávou opilí chlapci rozpadli. Jeden z členů kapely byl závislý na drogách a svojí situaci nekázal zvládnout. Byli neposlouchatelní, ale nikdo jim nemůže vzít, že byli první a poslední v té enormní slávě, kterou ovládly 90. léta.

Céčka

Každá generace něco sbírá. Já v dětství Pokemon karty a dnešní generace sbírá předměty ve virtuálním světě. Ale nejvíce ikonickou sběratelskou mánii vytvořily Céčka. Malé plastové symboly ve tvaru písmena C. Bylo to platidlo, módní doplněk a vytvářelo status v dětské populaci. Každý mladý chtěl vlastnit co největší řetěz z Céček. Jak se daly céčka získat? No daly se sice koupit v obchodě, ale problém byl, že v plánovaném hospodářství bylo všeho nedostatek a s jejich popularitou jednoduše z pultů zmizely. Takže někdo dostal od rodičů malý balíček, někdo je za něco vyměnil a zbytek se dal vyhrát v čáře. Umění hrát tuhle hru bylo jako znát výsledky loterie. Spočívala v házení céček na křídou nakreslenou čáru a kdo byl nejblíže vyhrál Céčka ostatních.

To byl samozřejmě velký risk, ale možnost získat velké bohatství. Když mluvím o Céčkách jako o bohatství myslím to vážně dokonce existoval směnný kurz. Klasické Céčko bylo měnnou jednotkou a dali se vyměňovat za jiné tvary (S, 3, B, D, E, §, …) anebo materiál (perleť, průhledný plast, fosforeskující plast), ty byly samozřejmě velmi vzácné a hodnotné. Céčka sice nikomu neubližovala, ale představa, že bych se díval na dívky ověšené barevnými kousky podivných plastů mě děsí.

Silvestrovské estrády

Začátek silvestrovských estrád pochází již z roku 1953, tehdy průměrná domácnost stěží měla televizi a pokud ano přenos nebyl nic moc. Vždy se jednalo o zábavný formát pořadu, kde se střídali herci či známé osobnosti, které dělali silvestrovskou zábavu. Nemůžu jim upřít jistou zábavnost či kvalitu, které počáteční ročníky měly, ale to, co se dělo po revoluci bylo otřesné. Dvě hodiny vtipů pana Novotného a jeho kolegy Izera a k tomu zpívající Lucie Vondráčková. Prosím už nikdy více! Estrád jsme se zbavili, ale silvestrovského vysílání na soukromých televizích nikoliv. Ale věřím, že i na ně časem dojde.

České míchání koktailů

Zlaté české ručičky se říká, myslím že je to spíše česká mysl uvažující v zoufalosti. Též se říká o Češích, že jsme alkoholici a je smutnou pravdou, že pijeme nejvíce v Evropě. Možná právě proto vznikly různé alternace drinků z levných regálů našich supermarketů. Tato tendence tvořit různé patvary byla zapříčiněna nedostatkem exotického alkoholu v dobách totality. Proto tyto drinky znají spíše naši rodiče, pokud se jich zeptáš na Magické oko, Semafor nebo Houbu. Budou vědět! Abys pochopil kouzlo originality štamgastů, řekneme si některé příklady, které jsem si nechal namíchat v místní nálevně. Houba je originální kombinace vína nevalné kvality a točené Kofoly. Chuť snoubí kyselé a sladké chutě, no neříkám že je to chutné, ale pít se to dá. Bojím se jen ranních bolestí hlavy.

Mnohem větší kouzlo má zmiňován semafor! Spojení Zelené, Vaječnáku a Griotky nabízí sice pohled na dokonalý semafor, ale to je tak vše co dokáže nabídnout. Spojení nesmyslných chuťových kombinací vytváří naprostý bordel na jazyku, rozeznat jednu z chutí je takřka nemožné. Opravdu nedoporučuji! Největším kouzlem normalizačních drinků je ale Magické oko. Je to jednoduché, objednáte si půllitr piva a vnoříte do něj panáka zelené. Ano, to je vše. Nic víc není potřeba. Na tento drink si ale musíte udělat názor sami, nejsem schopen popsat ani chuť. Pokud chcete poznat proč toto české umění nemá být již více mezi námi, objednejte si někdy Magické oko!

Autor

Tim Slavík

Miluji cestování, a především jen s batůžkem a foťákem. Jsem student, ale spíše mě potkáš v kavárně než zasypaného knížkami ve studovně. Ujíždím si na technologiích a bělících zubních pastách.