Nejkontroverznější knihy světa – díl první

Proč budí kontroverzní knihy tolik pozornosti?

Kontroverze knih, o kterých si budeme povídat, má na svědomí zvolené téma, které v době jejich vzniku bořilo tabu a autory odsunovalo na okraj společnosti. Někteří byli pronásledování svými odpůrci, jiní i justicí. Některá díla byla nakonec přijatá, ale některá budí bouřlivé nesouhlasy i po pár staletích.

Lolita

Kniha Lolita od Vladimira Nabokova je jedním z nejkontroverznějších děl v historii literatury. Román popisuje sexuální vztah mezi hlavním hrdinou Humbertem a dvanáctiletou dívkou jménem Dolores Haze, které Humbert přezdívá Lolita. Kniha byla poprvé vydána v roce 1955 a od té doby se stala předmětem mnoha diskuzí a kontroverzí. Začátkem 50. let 20. století byla téma pedofilie v literatuře zcela tabu. Když se v roce 1958 filmové studio MGM rozhodlo natočit filmovou adaptaci Lolity, americká společnost se okamžitě postavila proti projektu. Soudce nařídil, aby byl film zakázán a v mnoha zemích byla kniha zakázána k distribuci. Kontroverznost Lolity spočívá v tématu a způsobu, jakým je zpracováno.

Kniha je psána z pohledu pedofila, který líčí svůj vztah k dívce jako něco romantického a láskyplného, zatímco pro většinu čtenářů je tento vztah především neetický a odporný. Nabokov však psal svou knihu s cílem vytvořit skutečné umělecké dílo, které mělo být hodnoceno nejen pro svůj tematický obsah, ale i pro svou stylistickou formu. Mnozí kritici se shodují, že Lolita je jedním z nejvýznamnějších románů 20. století, díky svému mistrovskému zpracování a jazykovému umění. Na druhé straně však mnozí lidé kritizují knihu za to, že propaguje sexuální zneužívání dětí a normalizuje takové chování.

Nabokov však tvrdil, že jeho záměrem bylo pouze vytvořit fiktivní příběh, který byl založen na myšlence, že všechny touhy jsou ovlivněny našimi životními zkušenostmi a nikoli naším vrozeným charakterem. V tomto smyslu Humbertova posedlost Lolitou byla spíše výrazem jeho vlastních emočních traumat než pouhou erotickou fantazií. Lolita nadále zůstává kontroverzním dílem, a to i po více než šedesáti letech od jeho vydání.

 Satanské verše

Satanské verše byly napsány britsko-indickým spisovatelem Salmanem Rushdiem a publikovány v roce 1988. Tato kniha se stala vysoce kontroverzní a vyvolala obrovský rozruch po celém světě, zejména v muslimských zemích. Kontroverznost knihy spočívá v několika věcech. Rushdie se v knize vypořádává s některými otázkami spojenými s islámem, jako jsou například vztah mezi náboženstvím a mocí, úloha proroka a vztah mezi islámem a Západem. Rushdie také používá fantastické prvky a symbolismus, kterým zahrnuje mnoho historických postav a událostí.

Kniha však vyvolala největší rozruch pro zobrazování proroka Mohameda a jeho poslání. Rushdie v knize popisuje několik fiktivních pasáží z koránu, které zahrnují také tzv. „satanské verše“. Tyto verše popisují, jak se prorok Mohamed obrátil ke třem bohům, které uctívaly pohanské kmeny v Mekce, a později je odvolal, když si uvědomil, že to byl pouze trik Satanů. Tato pasáž vyvolala rozhořčení muslimů po celém světě, kteří ji vnímají jako urážku proroka a islámu jako celku. Někteří muslimští duchovní dokonce vydali fatwy, což jsou náboženská rozhodnutí, která vyzývají muslimy, aby vykonali krevní mstu na Rushdiem.

Tento rozruch vyvrcholil v roce 1989, když íránský vůdce ajatollah Ruhollah Chomejní vydal fatwu proti Rushdiemu a nabídl odměnu za jeho vraždu. Rushdie byl nucen žít v ústraní po mnoho let a jeho kniha byla v některých zemích zakázána. Kontroverze kolem „Satanských veršů“ pokračuje dodnes. Mnoho lidí považuje Rushdieho za statečného obránce svobody slova a vyzývá k ochraně jeho práva na svobodné vyjadřování. Ostatní vidí knihu jako neuctivou a zbytečně provokativní vůči islámu. V každém případě, kontroverze okolo této knihy upozorňuje na význam svobody slova a na potřebu ji chránit.

 Kdo chytá v žitě

Kdo chytá v žitě je jedna z nejkontroverznějších knih moderní doby. Tato kniha, napsaná J. D. Salingerem, poprvé vyšla v roce 1951 a od té doby vyvolala mnoho diskuzí a sporů. Hlavním důvodem kontroverze je obsah knihy. Kniha vypráví příběh teenagera jménem Holden Caulfield, který se snaží najít smysl života a své místo ve společnosti. Holden se cítí odcizený od světa dospělých a jejich způsobu myšlení a jednání. Snaží se chránit své mladší sestry a ostatní děti před těmito negativními vlivy a brání se představě, že by měl vyrůst a stát se součástí společnosti.

Kniha se stala populární mezi mladými lidmi, kteří se snažili najít své místo ve společnosti a bojovali s nejistotou, která s tím souvisí. Nicméně, kniha byla také kritizována za to, že propaguje nihilismus a apatii. Někteří kritici tvrdí, že Holdenova filozofie „nic neznamená nic“ je nezodpovědná a nezdravá. Další kritika se týká jazyka použitého v knize. Kniha obsahuje četné vulgarismy. Navíc někteří kritici tvrdí, že Salinger v knize použil příliš mnoho opakování a celkově její styl není příliš kvalitní.

Knihu využívali někteří středoškolští studenti jako manifest proti konformitě a nátlaku společnosti. V 80. letech byla dokonce spojována s několika vraždami a sebevraždami, což vedlo k jejímu zákazu na některých školách a veřejných institucích. I přes všechny tyto kontroverze a kritiku se kniha Kdo chytá v žitě stala klasikou moderní literatury a jednou z nejvlivnějších knih 20. století. Její vliv na společnost a kulturu je nezpochybnitelný, ačkoli názory na ni se stále různí.

120 dnů Sodomy

Kniha 120 dnů Sodomy je kontroverzní literární dílo, které pochází z pera francouzského spisovatele a šlechtice Markýze de Sade. Jedná se o jednu z nejkontroverznějších knih v dějinách literatury, která byla předmětem mnoha bouřlivých debat a averzí. Kniha byla napsána v roce 1785, ale nebyla publikována až do roku 1904. Její obsah se točí kolem čtyř bohatých aristokratů, kteří unesou a zadrží osmnáct mužů a žen, aby s nimi provozovali nejdrsnější a nejperverznější sexuální praktiky. Tyto praktiky zahrnují znásilnění, sodomii, urinaci, kanibalismus a další extrémní aktivity.

Markýz de Sade byl v té době již známý svými skandálními a provokativními spisy, které se zaměřovaly na sexuální úchylky a násilí. V době, kdy byla kniha napsána, byl de Sade již několikrát vězněn a byl označen za nebezpečného a nemocného jedince. Po svém vzniku byla kniha 120 dnů Sodomy odsouzena a zakázána mnoha zeměmi včetně Francie, kde byla zkonfiskována a zničena.

Její obsah byl považován za nebezpečný a dekadentní a mnoho kritiků ji označilo za vyjádření zvrácenosti a morálního úpadku. Nicméně, s postupem času se kniha stala předmětem zájmu mnoha spisovatelských kruhů a intelektuálů, kteří ji začali vnímat jako subverzivní a revoluční. Zvláště v období šedesátých let, kdy probíhala sexuální revoluce a boj za sexuální svobodu, se kniha stala symbolem odporu proti konzervativním a moralistickým společenským normám. Dnes je 120 dnů Sodomy považována za klasické dílo francouzské literatury a je studována na mnoha univerzitách po celém světě. V roce 2015 byla například kniha zakázána v Itálii poté, co italský soud rozhodl, že obsahuje scény násilí, které jsou příliš brutální a nevhodné pro čtenáře.

Na druhé straně mnozí oponenti argumentují, že kniha je spíše kritikou společnosti a aristokracie, která byla zodpovědná za mnoho nepravostí a utlačování v té době. Navzdory kontroverzím a neshodám je však 120 dnů Sodomy stále považována za důležité dílo francouzské literatury, které přináší nové perspektivy a otázky k tématům sexuálního násilí, moci a morálky. Kniha je často porovnávána s dalšími kontroverzními díly, jako je například Ukřižování Andreje Siniavského nebo Příběh O Pauline Réage, které také vyvolávají otázky ohledně sexuálního násilí a útlaku. Vzhledem k tomu, že sexuální násilí a útlak jsou stále aktuálními a citlivými tématy, je pravděpodobné, že kniha „120 dnů Sodomy“ bude stále vzbuzovat emoce a kontroverze v budoucnu.

Autor

Tim Slavík

Miluji cestování, a především jen s batůžkem a foťákem. Jsem student, ale spíše mě potkáš v kavárně než zasypaného knížkami ve studovně. Ujíždím si na technologiích a bělících zubních pastách.