Motivace k založení ALIVE Cares

Co Vás motivovalo založit organizaci ALIVE Cares?

Jsem otcem dvou mladých chlapců, z nichž jeden je téměř teenager. To mi umožnilo být svědkem některých problémů, kterým naše děti v dnešní době čelí. Mnoho z nich souvisí i s recentní pandemií a fyzickou izolací od vrstevníků. V ČR existuje podpůrná síť a infrastruktura vybudovaná pro mladé lidi, ale nejsem si jistý, že je o ní velké povědomí ani jak snadno je dostupná. Na Novém Zélandu, kde jsem vyrůstal, je duševní pohoda a zdraví v popředí zájmu jak v akademickém, tak v profesním prostředí – této úrovně povědomí a angažovanosti jsme zde v Česku bohužel ještě zcela nedosáhli. Naštěstí máme díky širokému pokrytí průkazy ISIC v ČR vynikající možnost komunikace se studenty všeho věku. Věřím tedy, že jsme schopni rozšířit povědomí o tom, že je v pořádku hledat při duševních potížích pomoc, a samozřejmě také informace o dostupnosti takové pomoci.

Jak vzpomínáte na období svého studia?

No, to bylo opravdu hodně dávno – bavíme se o době před mobilními telefony a internetem. Náš přístup k informacím byl tedy značně odlišný, stejně jako existence různých rušivých faktorů. Myslím, že do určité míry bylo v dobách mých studií snazší se v prostředí orientovat, protože jsme nebyli neustále „připojení“ a nebyli ovlivňováni tak širokou škálou „ovlivňovačů“, komerčních sdělení nebo návodů „jak žít“.. Trendy se samozřejmě sledovaly, ale věřím, že naše vzory byly blíž. Byli to vesměs lidé, které jsme znali, nebo se s nimi mohli alespoň ztotožnit, byli skoro na dosah. Dnes si myslím, že je mnohem těžší poznat, kdo je skutečný a co je reálné, přičemž mladým lidem možná chybí i dostatečná rozlišovací schopnost, což činí věc ještě o něco složitější.

Jak pečujete o své duševní zdraví?

Rozhodně nejsem žádný odborník na to, jak depresi řešit nebo jak se jí vyhnout. Realita je taková, že každý má svůj vlastní kříž, který musí nést v různou dobu a vypořádat se s touto výzvou, jak nejlépe dovede. Pro mě je však tím nejdůležitějším snaha udržet rovnováhu mezi rodinou, prací a časem pro sebe.