Cesta rájem ze Santiago de Cuba do Baracoa Cestovatelské deníky 12. 4. 2021 Vyrazit na Kubu a nenavštívit Santiago de Cuba by byl hřích. Jestli se o nějakém místě dá říct, že vystihuje tu pravou Kubu a její pověstnou atmosféru, tak je to právě Santiago de Cuba. Pro to nejkrásnější musíš přejet přes celou Kubu Když jsme se poprvé balili na Kubu, měla jsem jasno. Projedeme celý ostrov tam a zpět, zapadneme do místní kultury a splyneme s atmosférou ostrova. Lenošivé dny a žhavé noci prosycené hudbou salsy a karnevalů. Můj cíl se naplnil jen částečně. Čtrnáct dnů na projetí všech koutů ostrova zdaleka nestačí, a budete se sem muset vracet znovu a znovu jako já. Kuba má prostě tolik co nabídnout a individuální cestovatel si ji zamiluje. Na skok do Santiaga de Cuba Sotva se silnice zlomila na horizontu, objevilo se pod námi slavné Santiago obklopené pohořím Siera Maestra někde v dálce lemované mořem. Kolébka salsy, město nabité energií vášnivého tance a hudby. Santiago je město postavené v kopci, a tak se v něm prakticky pohybuješ buď nahoru nebo dolů. Dlouhý kopec narušují jen plochá náměstí a jejich okolí, a pak zase hezky dolů na další náměstí nebo park. Místní se pohybují často na kole, což není zrovna jednoduché. Proto vznikla hezká místní solidarita. Když jedeš nahoru a máš motorku nebo auto, přibrzdíš mávajícímu cyklistovi, ten se za tebe zachytí a sveze se kousek s tebou. Je to milé a praktické. Město kterým zní Salsa Většina měst na Kubě stojí na základech koloniální architektury, ale často jsou ve velmi špatném stavu. To neplatí o Santiagu. Zde na tebe dýchá pohoda a autentičnost přímořského koloniálního města, ve kterém zní salsa na každém kroku. Ve městě jsou desítky tanečních škol, které pravidelně zaplňují tanečníci z celého světa. Při procházce městem jsme potkali nejméně osm skupinek muzikantů. Hrají skvěle a hrají pro radost sobě i kolemjdoucím. Můžeš je podarovat drobnými a oni zahrají něco jen pro tebe. My si s chutí na ulici zatančili a užili si skvělou atmosféru, když se přidali i místní lidé. Zde salsa není jen tanec, ale součást každodenního života. A to jak pro mladé, tak pro seniory. Castillo del Morro Z nejznámějších památek stojí za to navštívit Castillo del Morro. Ne že by tam čekalo něco víc než pevnost se základy vytesanými do skály, ale naskytne se ti nádherný výhled na zátoku Bahía de Santiago de Cuba. Každý večer pak můžeš slyšet salvu z děla, která se odehrává právě zde a oznamuje konec dne. El Cobre Druhu významnou památkou je El Cobre, vzdálené asi 25 km od Santiaga na kopci Maboa. Basílica Santuario Nacional de Nuestra Señora de la Caridad del Cobre (uf!), pro Kubánce je to jeden z nejdůležitějších kostelů v zemi. Byl postaven byl roku 1927 a uctívá černou Madonu, Pannu Marii milosrdenství a charity či také Ochún (v afrokubánském pojetí), ochránkyni a patronku Kuby. Nám připomínala kult Pražského jezulátka a výhledy do okolí byly sladkou tečkou nakonec. Ze Santiaga do Baracoa Santiago nás nadchlo a chtěli jsme načerpat atmosféru autentické Kuby ještě víc. Volba byla jasná a vydali jsme se do Baracoa. Podle mapy měla cesta trvat čtyři hodiny, ale my ji jeli skoro osm. Důvod byl prostý, museli jsme udělat obrovské množství zastávek, abychom si to opravdu užili. Protože jsme se chtěli vykoupat a přímo v Santiagu pláže nejsou, odbočili jsme za Guantanámem na výrazně horší silnici a vydali se do zátoky Ciamanera. Dali si levný, ale výborný oběd, vykoupali se a odpočinuli na liduprázdné pláži. Marně se nás místní snažili varovat, že žraloci mohou až ke břehu, protože tu chybí sítě. Prostě jsme neodolali. Další část cesty byla o neskutečné přírodě a poklidných vesničkách. Příroda je tu jiná, než jakou jsme potkávali doposud. Po pravé straně se táhne temně modré hluboké moře, na druhé straně do oranžova zbarvené skály, písek, kameny, občas palma a spousty kaktusů. Jako by se člověk ocitl na mexickém venkově. Míjeli jsme hráče domina ve stínu palem, potkávali rancheros na koních chytající býky do lasa přímo na silnici a kavárničky na neskutečných vyhlídkách. Na konci dne jsme vyjeli po úplně nové silnici do vysokého kopce, jehož vrchol nabízel dech beroucí výhled na dva odlišné světy. Ten, z něhož jsme přijeli a ten který nás čekal. Z mexické Kuby jsme pomalu klesali do deštného pralesa pod námi. Baracoa Když bych si měla představit místo, kde svět končí, bylo by to v Baracoa. Městečko obklopené bujným deštným pralesem. Domy postavené v kaskádách kolem zálivu ve tvaru rybího oka. Nekonečný výhled na Atlantický oceán, který při bouřích nemilosrdně doráží na pobřeží, o čemž svědčí poškozené omítky domů na korzu kolem oceánu. Není zde žádná kulturní památka, jen příjemné koloniální městečko. Na tohle místo mnoho turistů nejezdí a my se zde cítili skvěle. Trek na stolovou horu El Yunque Tradiční turistickou atrakcí je trek na stolovou horu El Yunque, která se tyčí do výše 575 m n.m., pojmenoval ji Ktyštof Kolumbus, který v Baracoa přistál při hledání Ameriky. Na rozdíl od nás, na horu nikdy nevystoupal. Trek začíná v kempu Campisimo El Yunque, před ním je vstupní brána a tábor správců. Zde si musíš najmout průvodce, cena za osobu je 13 CUC. První milou překážkou je řeka Rio Duaba, kterou je nutné přebrodit. Dále projdeš přes kakaovou plantáž, Baracoa je totiž jediným místem na Kubě, kde se pěstují kakaové palmy a dole ve městě se rovnou také zpracovává. Kakaové plody, ze kterých se vyrábí čokoláda, jsme viděli poprvé. Náš průvodce byl sdílný, takže jsme se dozvěděli snad vše o floře a fauně, kterou jsme cestou míjeli. Prodírat se divočinou mezi krásnými orchidejemi, utrhnout si mandarinku ze stromu, sledovat kolibříky, ještěrky a podivné mnohonožky je zážitek. Pro mě o to větší, vzhledem k tomu že na Kubě nepotkáš ani v té největší divočině jedovatého hada. Tato skutečnost u mě povýšila výlet do deštného pralesa na úplně jinou úroveň. S postupem do vyšších pater hory se i cesta stávala náročnější, a dobré trekové boty se vyplatily. V posledním úseku jsme se již šplhali po skále. Cesta na vrchol nám trvala dvě hodiny, ale výhled stál za to. Cestu dolů jsme pak zvládli za hodinu a půl. Cesta pralesem z Baracoa do Moa Neméně silným zážitkem byla cesta z Baracoa do Moa. Celou dobu jedeš po nezpevněné cestě z červené hlíny skrz deštný prales. Cestou jsme míjeli dřevěné domky na kůlech, tu a tam jsme ucítili vůni čerstvé kávy nebo kakaa. Jeden starší pár nás na šálek výborné kávy pozval, ochutnali jsme i místní specialitu, strouhaný kokos oslazený melasou z cukrové třtiny vmačkaný do kornoutů z palmových listů a hodně vychlazený. Tak úžasné zmrzlině se nic nevyrovná. Chystáš se na Kubu? Pak se ti bude hodit pár tipů na cesty. Autor Vlaďka Horáková Mojí vášní je cestování, ráda objevuji nová místa, která voní exotikou. Ráda fotím, tančím salsu a zkouším recepty, které jsem si dovezla z cest.
