10 samozřejmostí, které dnes můžeš zažívat díky demokracii

Pravidelně oslavujeme 17. listopad také jako Den boje za svobodu a demokracii. Jakou roli tyto dva pojmy hrají v našem dnešním životě? Pojď se s námi zamyslet, které z naprosto běžných věcí bychom nemohli dělat, kdyby tenkrát o svobodu nikdo neusiloval.

Foto: Marek Příhoda
Foto: Jan Pasler

Co by u nás dnes nejspíš nešlo nebýt Sametové revoluce?

Málokdo z nás si umí představit, že nežijeme v právním státě, kde se chodí k volbám, dodržují se lidská práva a respektuje se osobní svoboda občanů. Demokracie nám poskytuje mnoho výhod, kterých si často ani nevšímáme. Přitom mnoho věcí, které dnes považujeme za samozřejmost, generace před námi neměly a nemá je dodnes řada lidí v totalitních zemích ve světě.

Oslava svobody a demokracie ve výročí Sametové revoluce (17. 11. 1989) je určitě na místě, věnuje se jí například organizace Díky, že můžem, kterou můžeš potkat jak na oslavách na Národní třídě, tak i prostřednictvím projektu Samet na školách. A co ty, máš jasno, cože to vlastně díky demokracii vlastně můžeš?

1 – Vybírat si školu, kde budeš studovat

Výběr střední i vysoké školy je dnes pro většinu lidí velké životní téma. Řada z nás na to jde i odborně skrze kariérní nebo talentové poradenství a věnujeme nemálo času přípravě na přijímačky. Proč? Chceme se zdokonalovat především v tom, co nás baví, máme k tomu vlohy a co nás uživí. Vyprávěli ti ale někdy tví rodiče nebo babička s dědou, jak tohle životní období prožívali oni za socialismu?

Tehdy u nás bylo školství pod přísnou kontrolou režimu, který chtěl vychovat vzorné občany podle své ideologie. Učitelé museli na žáky psát posudky, od kterých se odvíjelo, zda se tento žák dostane na střední školu. Pokud tedy žák nepocházel z politicky vyhovující rodiny, neměl velkou šanci dostat se na školy, na které by chtěl. Proto také mnoho lidí končilo na učebních oborech bez ohledu na jejich potenciál. Škola byla také prostředkem politické manipulace a indoktrinace, která potlačovala kritické myšlení a svobodu projevu.

Ačkoliv ve společnosti převládá názor, že má české školství ještě velký prostor pro zlepšení, jedno je jisté – ty máš na výběr ohledně toho, kam nastoupíš a v jakém oboru se budeš vzdělávat.

2 – Cestovat, kam se ti zachce

Připadá ti naprosto přirozené odjet na Erasmus, vyjet na brigádu do zahraničí, zaletět si na exotickou dovolenou nebo se na poslední chvíli vydat na Eurovíkend? Umíš si představit, že pro každou cestu do zahraničí sháníš povolení, které také nemusíš dostat a když máš štěstí, dostaneš se nanejvýš do další totalitní země? Právě proto, že dnes žijeme v demokratické společnosti, můžeš jezdit do zahraničí bez omezení nebo vysvětlování, a poznávat tak na vlastní kůži jiné kultury a způsoby života.

slečna si užívá svobodu cestování

3 – Podnikat v konkurenčním prostředí

Sen mnoha studentů – dělat práci, která je naplňuje. Když chceš svoji práci a nápady rozvíjet po svém a fungovat nezávisle na nějakém šéfovi, bývá podnikání dobrým východiskem. A živnostenské oprávnění dnes vyřídíš opravdu během pár dní. Samozřejmost? Ani náhodou.

Za minulého režimu bylo podnikání velmi omezené a obtížné. Většina ekonomiky byla plánovaná a soukromé podniky byly považovány za nežádoucí. Mnoho lidí podnikalo na černo, nebo se snažilo najít různé kličky. Podnikání bylo oficiálně povoleno až od roku 1987, ale i tak podléhalo přísné regulaci státu.

4 – Sledovat politickou scénu, chodit k volbám a opravdu volit

V demokratické společnosti je běžnou součástí života kriticky sledovat politickou situaci a pak se prostřednictvím voleb snažit směřování země ovlivnit. Možnost jít k volbám je dnes jedno z tvých základních práv. Rozhodnutí u voleb je čistě jen tvoje a nemusíš ho nikomu říkat a už vůbec ne vysvětlovat nebo se podle něj nechat posuzovat.

Demokracie sice není samospásná a pokud existuje rozumná míra svobody, budou se vždy v politice provádět věci, se kterými nesouhlasíme. Nicméně volby a fakt, že jsou politici pod neustálou kontrolou občanské společnosti a médií, jim prostor pro nekalé praktiky přeci jen dost omezuje. Pokud by demokratické volby nebyly a neexistoval zde aparát, který by umožňoval upozornit a vyšetřit protiprávní jednání, nebyla by už vůbec žádná šance takové jednání zastavit nebo alespoň omezit.

5 – Mít přístup k nezávislým médiím a ověřeným informacím

Určitě i ty máš ve zvyku občas zapnout večerní zprávy nebo si ve volné chvíli v novinách přečíst, co je nového. V médiích hledáme informace i oporu pro naše názory a rozhodnutí. Všichni ale víme, že informace z médií mohou být užitečné, ale také nebezpečné, pokud nejsou pravdivé, objektivní nebo ověřené. V totalitních zemích jsou média často pod kontrolou státu nebo jeho spojenců, kteří je využívají k propagandě, manipulaci veřejným míněním a potlačování opozice. Naproti tomu nezávislá média v demokratické společnosti mají plnit roli hlídacího psa, který sleduje a kritizuje politickou moc, podporuje veřejnou debatu a hájí svobodu slova.

Samozřejmě, že kvalita médií a jejich informací je i v demokratické společnosti různá. Pokud ale umíš být kritickým konzumentem a dokážeš si ověřit informace z různých zdrojů, máš šanci být dobře informovaný/á a správně se rozhodovat. Je to tedy pořád hodně o tobě, ale důležité je, že ti to demokracie v principu umožňuje rozhodně lépe, než předchozí socialistický režim.

český rozhlas

Foto: Khalil Baalbaki

6 – Mít svůj názor a svobodu vyjádřit ho i veřejně

Každý z nás má potřebu tvořit si názor na věci, které se ho týkají. V neposlední řadě i na veřejné záležitosti. Vyjadřovat se svobodně a kriticky o vládě, společnosti a historických událostech bez strachu z trestu – tak to je něco, co opravdu dnes považujeme za naprostou samozřejmost. Dokážeš si představit, že všichni, kdo se na sociálních sítích kriticky vyjadřují pod příspěvky politiků, by najednou byli za své názory zatčeni, vězněni, posláni do exilu nebo dokonce popraveni?

Svoboda slova je jedno ze základních lidských práv a je důležitá pro rozvoj společnosti. Veřejná kritika vlády také umožňuje vyvolat změnu vládních poměrů.

V mnoha totalitních režimech probíhá cenzura projevu, aby veřejnost byla vystavena především propagandě režimu. Orgány cenzury kontrolují média i umění a kritické hlasy jsou zakazovány. Vše právě proto, aby nevyvolaly ve veřejnosti touhu po společenské změně.

I u nás se za dob socialismu režim snažil eliminovat disent potlačováním svobody projevu. Hodně nepěkný způsob bylo kromě cenzury také organizované donašečství. Donašeči byli „obyčejní“ lidé, kteří pracovali pro tajnou policii (StB). Měli za úkol sledovat a předávat informace o svých „cílech“ – lidech podezřelých z protirežimní činnosti. Tito lidé pak byli nepříjemně vyslýcháni a nezřídka i mučeni a tvrdě trestáni. V dnešní době jen těžko představitelné, že?

Svoboda vyjadřování však není absolutní a může být omezena v zájmu ochrany jiných hodnot, jako je například veřejný pořádek, bezpečnost, soukromí, důstojnost. Demokracie ale přináší to, že omezení musí být vždy v souladu se zákonem a odůvodněné.

7 – Tvořit i konzumovat umění bez cenzury

Umělci, kteří se snaží vyjádřit svou svobodu a kreativitu, čelí různým tlakům už odjakživa. Ať už je popoháněla církev, totalitní režimy nebo jejich tvorbu usměrňovaly komerční tlaky, umění vždy bylo v jakémsi konfliktu se společností, která se jej neustále snaží měnit nebo využívat. Nic to nemění na tom, jak moc je umění pro lidstvo důležité. Podporuje naši fantazii, nutí nás přemýšlet a je zdrojem zábavy. Je to také důležitá součást našeho kulturního dědictví.

Dnes se můžeš podívat na jakýkoliv film, sáhnout po knize nebo poslouchat kontroverzní kapelu a vybírat si z nesrovnatelně širší nabídky, než naše předchozí generace. A to proto, že umělci mají mnohem větší prostor tvořit bez cenzury.

8 – Mít svůj vlastní styl a moct i vyčnívat

„Co je to tady za hnusnou máničku!?“ Asi tolik říká legendární hláška z filmu Pelíšky o tom, jak většina lidí v době socialismu nahlížela na extravagantnější účesy a módu. Každý, kdo vyčníval vizáží, byl okamžitě škatulkován jako výtržník a nositel buržoazní dekadence. Z pohledu dnešní doby však nejsou dlouhé vlasy u chlapa žádný výstřelek. Díky posunu společnosti ke svobodnějšímu smýšlení se nemusíš bát rozvíjet svůj vlastní styl a dovolit si originální vzezření podle svých představ.

 9 – Diskutovat a oponovat s respektem k sobě i druhým

Vyměňovat si názory a informace s dalšími lidmi, kteří nabízí úplně jiné zkušenosti nebo vědomosti, je super způsob, jak si můžeš rozšiřovat obzory. A dovednost vést rovnocennou diskuzi, konstruktivně oponovat a být přitom tolerantní k odlišnému názoru druhé strany je něco, co ti v životě může otevřít hodně dveří. Napadlo tě ale, že i tahle již běžná součást našeho společenského života vychází právě z principů demokracie? Určitě ti neuniklo, že například naši dědečkové často diskuzi vůbec nepřipouští. Je to proto, že sami vyrostli v podmínkách, kdy se nemohli moc vyjádřit a museli lidově řečeno držet ústa a krok. Další level, na který se můžeš dopracovat, je naučit se, jak jejich „netoleranci“ chápat a tolerovat.

10 – Hájit svoje práva, i práva jiných lidí nebo skupin

Bránit svá práva a hranice své svobody je nejen právem, ale i povinností každého člověka. V minulosti u nás byla lidská práva a svobody často potlačována a omezována dokonce samotným státem. Lidé, kteří se proti tomuto snažili bránit, čelili různým formám perzekuce.

Teprve během Sametové revoluce r. 1989 se podařilo docílit odstranění komunistického režimu a nastolení demokracie. Takže nyní můžeme žít ve společnosti, kde jsou lidská práva zakotvena v Listině základních lidských práv a svobod, a zároveň podle Ústavy ČR chráněna soudní mocí.

Demokracie samozřejmě není dokonalá a svoboda otevírá prostor i k porušování zákonů. Na rozdíl od totalitních režimů ale nabízí lidem nástroje, jak to řešit. První předpoklad úspěchu je svá práva znát. Pokud se domníváš, že byla tvá práva porušena, nenech to být. Pokud to nejde starou dobrou domluvou, můžeš se obracet na orgány veřejné moci. To jsou soudy, státní zastupitelství, policie, ombudsman, veřejný ochránce práv, nebo na mezinárodní instituce, jako je Evropský soud pro lidská práva.

Občané dnes mohou bránit lidská práva nebo zájmy některých skupin i různými formami aktivismu. Kontrolovat veřejnou moc nebo tlačit na změnu dnes můžeme prostřednictvím neziskových organizací, iniciativ, petičních akcí nebo demonstrací.

To jsou jen některé věci, které dnes můžeme přirozeně využívat díky tomu, že žijeme v demokracii. Existuje mnoho dalších, a každý z nás má své vlastní. Asi se shodneme, že by bylo zlé o tyto výhody přijít. Proto je potřeba svá práva znát, bránit je a taky se nebát ozvat!

Autor
Dagmar Prajznerová
Jsem milovnice sci-fi a fantasy světů, dobré kávy a černého humoru. Své superschopnosti nejradši tříbím cestováním, čtením nebo pokecem s fajn lidmi nad indickým jídlem.