Rozhovor s šéfredaktorem časopisu 21. STOLETÍ

Co znamená 21. století pro vás osobně?

21. století pro mě znamená nejlepší období tvůrčí lidské existence, kdy konečně nejsme tolik omezeni technologií naší doby. A časopis 21. STOLETÍ pak opět tvůrčí, smysluplnou a naplňující práci.

Kdo jsou čtenáři časopisu?

Všichni od 15 do 99 let všech možných pohlaví, náboženského vyznání, politických preferencí. Všichni, které baví svět kolem nás, věda, vesmír, příroda, zvířata, exaktní vědy. Jasně, že se z těch 122 stran všem netrefíme do vkusu, ale snažíme se dělat natolik pestrý časopis, aby si každý přišel na své.

Jakou má časopis 21. STOLETÍ historii?

Letos je jednadvacítka plnoletá. Poprvé vyšla v roce 2003, takže při periodicitě 12 vydání do roka to je přes 215 čísel. K tomu 35 vydání speciálu EXTRA, které vychází dvakrát do roka. A po celou dobu se snažíme být stěžejním periodikem v oblasti vědy a techniky v Česku, na Slovensku a s mutacemi v Polsku a Maďarsku. Už před 10 lety získal časopis první místo v soutěžní přehlídce popularizace vědy SCIAP 2011 v kategorii periodikum. Před pěti lety to bylo třetí místo.

Na pozici šéfredaktora působíte dva roky. Jak se časopis za tu dobu proměnil?

Předně bych chtěl ocenit kolegy, kteří časopis vedli přede mnou. Zanechali za sebou úctyhodnou práci, a i oni přispěli k tomu, že se věda a jednadvacítka dostaly mezi lidi. S tím souvisí i rukopis jednotlivých šéfredaktorů. Každý má svůj styl, svůj pohled, kdy klade důraz na něco trochu jiného, ale ve finále držíte 122 stránek měsíčníku o vědě, který může být živější než ranní noviny. Mým velkým přáním bylo vnést do časopisu rozhovory – jeden z nejtěžších žánrů publicistiky. Dát prostor předním osobnostem české vědy, lidem, kteří mají co říct.

Třeba?

Třeba chemik profesor Radek Zbořil z Olomouce, jeden z nejuznávanějších českých přírodovědců profesor Julius Lukeš, teoretický fyzik profesor Jiří Podolský, egyptolog profesor Bárta, světově uznávaný a nejcitovanější český vědec Martin Pumera, předsedkyně Akademie věd profesorka Eva Zažímalová. Zatím jsem se bavil „jen“ s jednadvaceti osobnostmi. Ale každý mě něčím uchvátil.

Kdo čím?

Matematik Karel Janeček svou vizí, pozitivitou a přehledem. Docent Roman Pavela, botanik a mezinárodně uznávaná autorita v oblasti výzkumu biologicky aktivních látek svým neuvěřitelným klidem, skromností a vlídností. Policejní forenzní specialista major Halamek svou vírou v českou společnost. To bychom tu byli dlouho…

21. STOLETÍ loni a snad i letos úspěšně překonává období koronavirové krize. Čemu tento úspěch přisuzujete?

Celý segment populárně naučných časopisů klesl. Celosvětově a výrazně. My se ale můžeme opřít o naši početnou základnu předplatitelů, kterým moc děkuju za věrnost. Vydávat časopis, kde v každém čísle máte tisíce čísel a statisíce slov, je závazek. Vlastně neustálý boj o to udržet pozornost čtenáře. Nenudit ho a naopak překvapit. Už Benjamin Franklin říkal: „Bud napište něco, co stojí za přečtení, anebo udělejte něco, o čem stojí za to napsat.“ V redakci se snažíme o to první a vybíráme nejlepší výsledky vědců z toho druhého.

Jak může 21. STOLETÍ sloužit studentům?

Řekl bych, že výrazně. Rozhodně rozšiřuje obzory. Nepochybně přináší souvislosti, snad objasňuje přírodní zákony a určitě inspiruje pro volbu budoucí profese.

Jak vypadá typický den šéfredaktora?

Jako u robota Číslo 5. Pamatujete si ten film? Bylo to natočené někdy v 80. letech. Nic není důležitější než informace. Na informacích – správných a včasných – stojí a padá současný svět. Jsou proměnné a dají se ohýbat, dají se číst, sbírat, analyzovat a opětovně rozesílat. Žijeme v pavučině neviditelné sítě informací. Ale vážně. Každý den píšu, čtu nebo opravuju. Když dostanu rukopis od redaktora, přečtu jej a edituji, pak pošlu korektorce a obrazovému redaktorovi. Po nich dostane rukopis grafik, který text zalomí i s obrázky, a pošle ho zpět autorovi na kontrolu. Já vidím zlomenou stranu, kterou pak ještě jednou čte korektorka. Před tiskem následuje poslední kontrola má, autora a zase korektorky. A pořád dokola a pořád něco nového.

Co všechno musí dobrý šéfredaktor umět?

Mít vizi. Dovnitř komunikovat s kolegy – vést je, posouvat dál a předávat jim zkušenosti. Navenek pak dělat „dobrý“ časopis. Tahle práce je maximálně kreativní, o citu.

Co vás na práci nejvíce baví?

Poznávat svět a nasávat informace. Dennodenně se přesvědčovat, že cokoli, co kolem nás je, je lepší, než se zdá. Žijeme v nejlepší a nejklidnější etapě lidstva všech dob, která těží z odkazů géniů historie a posouvá je pořád dál a dál. To je přece úžasné.

Autor

Tereza Gladišová

Nejvíce utrácím za časopisy, cestování, víno a smaženou rýži s kuřetem. Pokud zrovna nepracuju, vysedávám s kamarády v kavárně, nebo trénuju na maraton. Který stejně nikdy neuběhnu.