Výsledky průzkumu na školách

„Na základních školách převažuje dle výsledků průzkumu slovní šikana následovaná šikanou psychickou typu vyloučení z kolektivu. Na středních školách je toto pořadí opačné. Fyzická šikana tvoří na obou typech škol kolem 13 procent případů. Poměrně častá je také šikana kvůli horšímu oblečení, botám nebo mobilu, následovaná kyberšikanou. Žáci nám u všech těchto typů šikany v průzkumu popisovali také alarmující konkrétní příklady, se kterými se setkali,“ říká ředitel společnosti GTS Alive Radek Schich.

Polovina základních a 44 procent středních škol přitom podle jejich žáků přistupuje k prevenci šikany pasivně. Velmi aktivní je v tomto směru jen zhruba 13 procent škol obou stupňů. Nejčastějším opatřením proti šikaně jsou schránky důvěry následované třídnickými hodinami a aktivitami vedenými školním psychologem.

Dobrou zprávou je, že dvě třetiny žáků vědí, na koho se ve své škole mohou kvůli šikaně obrátit, další čtvrtina to alespoň tuší. Pouze 9 procent žáků vůbec neví. Pozitivní roli sehrává zjevně i většina třídních učitelů. Pro nadpoloviční většinu z nich jsou podle jejich žáků šikana a její prevence důležitá témata, do určité míry tak svým individuálním nasazením dohánějí pasivnější postoj škol jako celku. Obzvlášť dobře si v tomto směru vedou třídní učitelé na středních školách. 15 procent třídních učitelů na školách základních ovšem prevence šikany nezajímá vůbec. 

Průzkum se žáků, kteří se sami stali obětí šikany, dotazoval, jak na tuto situaci reagovali. Nejčastěji nijak: nevěděli, co dělat, nebo si říkali, že nemá cenu cokoliv podnikat (37 procent). Celá čtvrtina obětí se ovšem rozhodla šikanu oznámit. 13 procent dětí se snažilo odstranit domnělý hlavní důvod šikany a 12 procent se bránilo stejnými prostředky.

Nejvíce současných středoškoláků, kteří někdy zažili šikanu, se s ní setkalo na základní škole (63 procent). Skoro dvě třetiny obětí se kvůli šikaně někdy bály chodit do školy. Právě ve školách se šikana ze všech prostředí, kde se děti vyskytují, objevuje zdaleka nejčastěji. Až s obrovským odstupem následují sportovní oddíly, tábory, party v místě bydliště či kroužky.

Na dotaz, co by podle nich pomohlo šikanu nejvíce omezit nebo zastavit, nejvíce žáků odpovídalo, že přísnější tresty a postihy pro agresory. Dále lepší vztahy ve třídě podpořené aktivitami cílenými na posílení kolektivu a prevenci konfliktů. Na třetím místě figuruje větší dohled učitelů a dospělých spojený s lepší kontrolou a prevencí. Naopak by podle dětí skoro vůbec nepomohlo větší zapojení a zájem rodičů.

Necelých 12 procent respondentů se přiznalo, že někdy sami někoho šikanovali. Mezi jejich hlavní motivy údajně patřily osobní nesympatie k oběti, neuvědomění si důsledků – nepřemýšlení o tom, že šikana může oběti ublížit, dále pak vliv skupiny a nechuť vyčnívat, pomsta nebo snaha pobavit sebe či ostatní.

Výběr z typických odpovědí studentů na otevřenou otázku „Pokud jsi se setkal/a se šikanou ty osobně nebo u spolužáků, popiš prosím bez uvedení jmen, jak konkrétně probíhala, jak byla případně řešena a jak toto řešení pomohlo.“

(odpovědi studentů ponechány v původním znění)

• ZŠ - “nemůžeš sedět vedle mě,” a kopala do mě nohama, abych si odsedla z posledního volného místa. “Nevrátím ti ten marcipán, mám na něj chuť.” “Nechci abys jela s námi na výlet.” “Nevrátím ti ten sešit, co ti řekne učitelka, až ji řekneš, že ho nemáš a byl v něm úkol?”  Roztrhla mi sešity, učebnice, učitelka mi to nevěřila, že to byla ona. “Nechci tě ve skupině na projekt,” - tak jsem si ho udělala sama, bez ostatních, reakce učitelky? “Měla jsi pracovat s nimi, za 5. “ Ručníky v záchodě, drobky a nedojezené kůrky od chleba v posteli.  “Udělej to za mě, jinak ti nevrátím telefon.”  …

• Žvýkačka ve vlasech a poslouchání řeči že jsem špína a spindira. Holčina mi asi 20x dva dny za sebou házela míč na hlavu a křičela headshot a ostatní ji moc podávali v domnění že je to legrace. Ne nebyla bála jsem se tam chodit doma jsem po zkušenostech nic neřekla. A nehezké oslovování nebylo výjimkou. Třídní to řešila cedulemi ve třídě a bylo to ještě horší pak jsem už nic neřekla až lidem kterým věřím a nikdy nebyli součástí tohoto (přítel). Nechci se o tom bavit a chci zapomenout

• Byla jsem šikanována od 8.třídy do 9. třídy na Základní škole. Šikanovali mě moji spolužáci tak, že mě vyloučili z kolektivu a já nechtěla kvůli tomu chodit do školy. Smáli se mi. Vzniklo to jen kvůli pomlouvám, které vznikly na škole a kvůli mým tehdejším zdravotním problémům. Nevěděla jsem jak reagovat a nechala to být. Neuvědomovala jsem si, že mě vlastně šikanují. Až v 9.třídě mi to došlo. Ten kolektiv byl sám o sobě divný a necítila jsem se v něm nikdy dobře. Učitelé, ani o tom neměli tušení, že se tohle děje a já si bála říct o pomoc. Když jsem stála před tabulí měla jsem s tím velký problém. Smáli se mi a říkali proč to musí poslouchat když to pro ně není zajímavý téma.

• Byla to slovní šikana, ale v mém případě jsem ho přerostla, začala dělat bojová umění a získala jsem si respekt

• Dostávala jsem psychické narážky na mé tělo a na vzhled, pak to začalo být i fyzické násilí, 2 roky jsem o tom s nikým nemluvila bála jsem se to někomu říct, ale jednoho dne jsem si řekla, že už stačilo prostě jsem sebrala odvahu i s podporou psychologa a šla jsem to oznámit třídní, které to bylo lito a snažila se mi pomoct, přestalo aspoň to fyzické, ale psychické přetrvávalo do konce ZŠ a momentálně jsem na SŠ, kde mám slovní a hrubé narážky cokoliv udělám nebo tak, snažím se to řešit s učitelem , kterému věřím a řekl, že to probere se školní vychovatelkou a případně ta osoba, která to říká tak neuvede mé jméno, ale nejakym způsobem ji "srovná" takže zatím se to řeší.

• Fyzicke a psychicke napadani. Komentáře na to jak jakym zpusobem mam spáchat sebevraždu, protoze me spoluzaci nebrali do kolektivu kvuli postavě a celkove vzhledu. Vybudovala se mi diky tomu anorexie se kterou do ted bojuji.

• Fyzické napadání, posměšky, sexuální obtěžování, zkoušelo se to řešit s třídní, ta mu pohrozila poznámkou ale stejně ji nikdy nedostal, rodiče to dotáhli za ředitelem, který je vyhodil, protože "tohle se u nás na škole neděje"

• Kluci si dobirali jednoho spolizaka ze je hubenej a gay a hloupy. Celkove ve tride furt vsichni kluci vsem nadavaj. Casto se to vztahuje na sexualitu. Jednou psali hnusne zpravy klukovi z vedlejsi tridy protoze je gay. Perou se o predtavkach a omezuji ostatní

• Myslím si, že to co se dělo/ děje mojí sestře na její střední škole je šikana. Jde o spolužačky, které mají proti ní samé narážky, ale zašlo to i třeba do toho, že po ní házely botami i přes to, že u toho zrovna byla učitelka a ta si myslela, že je to vše ze srandy a vůbec to neřešila. Často se setkávám i sama osobně s tím, že si učitelé myslí, že je to sranda z obou stran a situaci plně ignorují, i když je to něco co je alespoň jednomu člověku velmi nepříjemné.

• na prvni zs to byli slovni nadavky ohledne postavy, potom i fyzické napadání, pote jsem presla na jinou zs. na druhe zs slovne nadavani ohledne postavy a kybersikana meho vzhledu. to se slo i na policii, kybersikana prestala, ale slovni nadavky byli stale.

• Na začátku ZŠ se mi děti posmívali za můj předkus a za příjmení. Já jsem nikdy nebyla příliš komunikativní a po tomhle zážitku jsem ani neměla potřebu se s nimi bavit, hodně jsem se stranila a došlo k částečnému vyloučení z kolektivu, ale za to jsem si prakticky mohla sama. Za nějakou dobu se mi přestali smát za zuby a za jméno, ale začali mít potřebu se mi smát za hezké známky, protože jsem měla školu ráda. Potom už mě nechali na pokoji, ale začali šikanovat ty se špatným prospěchem a ty, kteří šli na učební obory, což se mi nelíbilo a tak jsem se s těmi ostrčenými kluky začala bavit, protože už mi nezáleželo na tom, jestli se se mnou poslední rok ZŠ bude někdo bavit nebo ne.

• Na ZŠ to probíhalo tak že to skoro neřešili, spíš si toho nevšimli. Nikoho z žáků to taky moc nezajímalo. Na SŠ o tom ani ten člověk neví, lidé ho pomlouvají za zády. Občas se těm pomlouuvajícím snažím osobně říct ať toho nechají.

• Na 1. stupni si na mě dovoloval jeden spolužák, venku mě bil klacky, chodil zvonit na zvonek a celkově mi dělal naschvály, na 2. stupni (už od větší skupiny) hlavně nadávky, pomluvy a kyberšikana - zveřejňování fotek z mého soukromého instagramu, kam ani dotyční neměli přístup, posílání fotek podříznutých králíků (v té době jsem jednoho měla) a vypisování přes sociální sítě.. Na sš pak sexuální obtěžování ze strany učitele, tím si u nás prošlo víc děvčat. Nikdo nic z toho neřešil, na 1. stupni to byl údajně problém rodičů spolužáka, na 2. vůbec nic a na střední nám vedení řeklo, že jsme až moc přecitlivělé a nemáme smysl pro humor :)

• Nebylo to moc řešený na ZS. Řekla jsem to učiteli a on se mě zeptal proč to řeším já a ne ten co je šikanovaný(řešil to i on). Taky mě slovně napadali a smáli se mi. Školní psycholog mi řekl že to je jen o jiných názorech ale není to šikana(byla). U mě to přestalo ze dne na den ale toho kluka přestali šikanovat poslední měsíc v 9. ročníku.

• Ničení oblečení, stříhání vlasů,  braní svačin, narážky, urážky, neustále napadání   Řešena byla až příslušníka rodiny, který se do toho vložil  

• nikdo to neresil... mela sem depky a musela sem se z toho tezce dostavat. zacala sem pit, vapovat a prestala jsem jist a chtela sem se zabit. ted uz je to snad v pohode. prubeh psat nebudu, omlouvam se...

• Normálně jsem začal být šikanován. Pak si mamka všimla mých modřin a vytáhla to ze mne. Taťka psal dopis řediteli na základní školu, na který mu dodnes nikdo neodpověděl. Ve škole se to řešilo strašným způsobem. Dopadlo to tak že se spojily naše matky vzájemně a vyřešili sme to mimoškolně.

• Od 3 do 5 třídy probíhala fyzicky. Někdy si na mě počkali po skole, někdy přímo ve třídě, když nebyli na blízku učitele. Dělali naschvály jako třeba házení penálu a aktovky do odpadků nebo připínáčky na židli. Na druhém stupni probíhala “pouze” psychicky, jako třeba vyčlenění z kolektivu nadávky. Dávali mi najevo, že mezi ně nepatřím a nechtěli se mnou bavit. Jediné případy, kdy se se mnou bavili bylo, když něco potřebovali. Vse ukoncil konec 9. Ročníku na ZŠ. Z te doby mam jen jednoho kamaráda a zbytek jsem odstřihl. Šikanu jsem řešil tím, že jsem změnil své chování, uzavřel jsem se a nevěřil jsem nikomu. Jel jsem jen sám na sebe a vše dělal sám.

• Probíhalo to na prvním stupni ZŠ. Byl jsem šikanován několika jedinci, kteří si zřejmě potřebovali něco dokazovat. Šlo o útoky slovní a od některých i fyzické. Schovávali a ničili mi věci, nadávali mi, posmívali se. Když jsem byl fyzicky napaden ve škole a už to vypadalo, že se to bude nějak řešit, tak to chtěl jeden šikanátor otočit proti mně. Začal si sám způsobovat drobnější zranění, aby to nevypadalo jednostranné. Škola to nikdy nevyřešila, i když o tom věděli všichni. Když ti hajzlové dostali napomenutí či důtku, tak se akorát mstili. Počkali si na mě před školou a napadali mě. Zkušenost mě stála mnoho stresu a občas mě doprovází trochu zbytečné obavy, aby mi někdo z okolí neublížil.

• Prováděna byla na zš v podobě nadávek a utahování si a schovávání tašky a podobně různě po škole. vyřešilo se to až potom, když moje mami šla do školy a začala vyhrožovat učitelům policií.  Na sš to je víceméně podobná píseň, akorát to není parta dvou lidí ale tak spíš polovina třídy, která si myslí, že je to vtipné a cílí na mě a mé dva kamarády "odpadlíky". Neboli občasné schovávání vecí a ze začátku roku posunutí vecí po třídě, takže místo v poslední lavici sedím v první a šíření pomluv po škole...už to neřeším, ale čekám až odmaturuju a nikdy je neuvidím

• Sla jsem že školy a spolužáci mě sledovali,  začala jsem chodit oklikou ale sledovali mě i tak a pak po mne začali házet i kameny a ruzne mě urazeli i ve škole

• Smani kvůli známkám a tělu,mlácení

• Spolužáci na lyžařském výcviku se na mě domluvili a udělali si ze mě "legraci", kterou si přenášeli telefonem. Tak dlouho se na mě střídali, až jsem vybuchla a fyzicky napadla spolužačku. Bohužel až to viděl pedagog, bez vyšetření příčin mě odsoudili a požadovali přiznání. To jsem neudělala a řešilo se to ve škole. Za napadení jsem dostala důtku ředitelky. Teprve po návštěvy matky ve škole se záležitost vyšetřila tak jak proběhla, ale nikdo jiný žádný postih nedostal. Ze spolužáků se mi omluvil po dvou letech jeden, z pedagogů dva. Vedoucí kurzu se omluvila mé matce. Mě ne. Navíc dostala ocenění za dlouhodobou pedagogickou činnost od Hlavního města Prahy. Umím s tím žít, ale nezapomenu

• Spolužák je vylučován z kolektivu, především vlivem jednoho či dvou lidí, a slovně odsuzován za zády, resp. ne do očí (je možné, že některé komentáře slyší, ale nikdy nejsou říkány jemu). Zbytek třídy se k tomuto buďto přidává, nebo to neřeší (ale nebaví se s ním). Někteří lidé se snaží k němu být vstřícní, ovšem jen do té míry, že nedávají najevo nespokojenost, když s ním mají pracovat ve skupině, aktivně se s ním nebaví. Sama sebe bych zařadila do této skupiny a moje motivace, proč s ním netrávit čas, je taková, že jednak o to zkrátka nemám zájem, jeho společnost mě netěší, jednak mám obavy, že budu následně vyloučena z kolektivu také, a jednak by se mnou pak chtěl trávit všechen svůj čas.

• Třídní učitelka na základní škole vysloveně pobídla třídu k šikaně. Byl jsem nazván “mimoněm”, člověkem z jiné planety a podobně, zkrátka byl jsem nepříjemně komentován třídní učitelkou z důvodu toho, že jsem v předmětech byl napřed a nevěnoval jsem přílišnou pozornost výuce. Tím následně nepřímo pobídla třídu k následné šikaně ve formě slovní šikany ve formě nadávek a posměšků a vyloučení z kolektivu.

• Vyčlenění z kolektivu + pomluvy, po dlouhé nepřítomnosti ve škole, trvalo to asi 2 roky. Vyřešil jsem ji sám - kompletně jsem se odřízl od skupiny lidí která onu šikanu provozovala především a zaměřil se na vlastní cíle

• Vylučování z kolektivu například na tělocviku - spolužáci nechtějí přijmout osobu do svého týmu, poznámky na oblečení, špatné oholení, sportovní výkony, celkově nepříjemné prostředí  Výsměch za chyby v hodinách, spolužáci, kteří mají problém s mluvením na veřejnosti záměrně znejisťují - někteří učitele to spíše ignorují Kyberšikana - skupinka spolužáků přeposílá intimní konverzace dalšího spolužáka že třídy - učitele o tom nevědí  Šikana kvůli psychickým problémům, zlehčování...

 Poznámky pro editory:

Společnost GTS Alive s.r.o. v České republice vydává a spravuje studentské průkazy ISIC a žákovské průkazy ISIC Školák (ISIC Scholar), učitelské průkazy ITIC a okrajově i další průkazy. Firma vznikla v srpnu 2000. Jejím předchůdcem byla v Česku společnost GTS International. GTS Alive s.r.o. je součástí mezinárodní skupiny GTS Alive Group, jejíž centrála sídlí v Praze a spadají pod ni pobočky v sedmnácti zemích na čtyřech kontinentech.

GTS Alive prostřednictvím čipového identifikačního systému ISIC PORT také zajišťuje řadě základních a středních škol zabezpečení přístupů do jejich budov a systém elektronické docházky. Společnost mimo jiné zprostředkovává studentům i cestovní nebo úrazové pojištění.

Pro další informace kontaktujte: 

Jan Šimral, mediální zástupce GTS Alive 

+420 737 944 370 | info@jansimral.com