Každý pátý učitel chce odejít ze školství. Připadá jim, že si společnost jejich práce neváží

„Cílem průzkumu bylo zjistit, jak čeští učitelé vnímají po náročném covidovém období ocenění své práce ve finančním i nefinančním smyslu, co je na jejich práci těší, a co je naopak rozčiluje. Polovina pedagogů poněkud překvapivě vyjádřila spokojenost s momentální výší své mzdy, pětina k ní má neutrální postoj. Spíše je iritují jiné věci jako zatěžující administrativa či přístup některých rodičů, kteří na školu podle učitelů přesouvají vlastní zodpovědnost za výchovu dětí,“ shrnul ředitel GTS Alive Radek Schich.

Nespokojena nebo spíš nespokojena je s výší své mzdy „pouze“ necelá třetina učitelů, řada z nich z Prahy, kde čelí vyšším životním nákladům. Na druhou stranu – když se měli pedagogové vyjádřit v obecnější rovině, zda jsou současné mzdy ve školství dostatečně motivační, tři čtvrtiny jich odpověděly, že nejsou.

Jedna z otázek průzkumu se zaměřila i na to, jak velký vliv na výši mzdy učitele by měla mít kvalita výkonu daného učitele, hodnocená vedením školy. Přes polovinu respondentů si myslí, že by tento aspekt měl hrát větší roli než nyní. Necelá třetina učitelů by ponechala stávající stav a pouze výrazná menšina by vliv kvality práce učitele na jeho mzdu zmenšila.

A co mají učitelé na své práci nejraději? Zde byly odpovědi zcela jednoznačné: práci s dětmi, mladými lidmi, studenty – tedy samotnou výuku a předávání zkušeností mladé generaci. Mnozí učitelé oceňují, že výsledky jejich práce jsou rychle vidět, že dostávají přímou nebo nepřímou zpětnou vazbu. Dělají jim radost úspěchy jejich žáků. Mladí lidé je nabíjejí, sami se od nich také učí. Jejich práce je různorodá, pestrá, kreativní. Každá vyučovací hodina je jiná. Někteří učitelé se ovšem netajili ani s tím, že velmi rádi mají také prázdniny.

Když měli učitelé říci, co je na jejich práci naopak nejvíce štve, velmi často zaznívala výše zmíněná administrativa, přílišné papírování. Řada učitelů se někdy cítí spíše jako úřednici, přičemž některé vyplňované dokumenty jim připadají zcela zbytečné.

Učitelé často zmiňovali i obecně nedostatečný respekt k jejich práci. Pozice učitele ve společnosti podle nich není dobrá, občas se i stydí před někým zmínit, že učí. Veřejnost prý učitele často vnímá jako ty, kteří nic nedělají, doma jsou ve 13 hodin a často mají prázdniny.

S přehlíživým postojem veřejnosti částečně souvisí i přístup řady rodičů. Ten se zdá být v očích učitelů jedním z nejpalčivějších problémů. Někteří učitelé si sice stěžují i na žáky, kteří jsou prý často bez zájmu a stále arogantnější, daleko častěji ovšem zaznívají stížnosti právě na rodiče. Chyby údajně hledají hlavně ve škole, a ne ve svém přístupu k dítěti, školu berou jako službu. Část z nich jejich děti dostatečně nezajímají. Jiní jsou prý naopak přemotivovaní.

Část učitelů ovšem míří i do vlastních řad a kritizuje přístup některých kolegů, kteří lpí na starých způsobech výuky a nesnaží se orientovat na novější progresívnější přístupy ke vzdělávání.

Anonymního on-line průzkumu GTS Alive se zúčastnily tři stovky učitelů z celého Česka. 42 procent z nich působí na základních školách, o trochu více byl zastoupený druhý stupeň než první stupeň. Přes 17 procent respondentů učí na gymnáziích, zbytek na středních odborných školách a na učilištích. Průzkum byl proveden v průběhu června 2022. GTS Alive vedle tohoto průzkumu mezi učiteli často provádí také průzkumy mezi žáky a studenty.

Výběr z konkrétních typických odpovědí učitelů na otevřenou otázku „Co na své práci máte nejraději?“:

• Práci s žáky – když vidím, že to žáky baví a něco se naučili
• Pracuji u malých dětí, vidím velký pokrok – děti naučím číst, psát, počítat, snažím se mít vliv na jejich chování, nabízím jim nejen učení, ale další aktivity přínosné pro život, těší mě, když po letech přijdou, a vidím, co jsem do nich vložila, a oni ocení moje snažení – stačí pochvalou a milou vzpomínkou.
• Proměnlivost práce, práci s žáky, možnost se vzdělávat
• Práci s mladými lidmi; vidím jejich posun v myšlení, schopnostech, sebedůvěře.
• Předávání zkušeností mladé generaci.
• Rozmanitost a pestrost, nové podněty, energii studentů
• Variabilitu, každá hodina je jiná. Setkávání s mladými lidmi, kteří se teprve formují a utvářejí si názor na vše kolem sebe.
• Rychlou zpětnou vazbu. Na studentech okamžitě vidíte, zda je aktivita, kterou jste nachystali, zaujala nebo ne. Také velmi rychle zjistíte, jestli si z ní něco odnesli.
• Když se pak od studentů dozvím, že díky dobrým základům ze SŠ nemají problém na VŠ.
• Práce s dětmi je každý den úplně jiná. I se třídami jednoho ročníku se musí pracovat v jednom předmětu rozdílně a vnímám to jako výzvu.
• Možnost otevřít dětem svět svého oboru a podělit se o radost z něj. Vidět, jak při studiu oboru, ale především jako lidé rostou.
• Prázdniny

Výběr z konkrétních typických odpovědí učitelů na otevřenou otázku „Co Vás na Vaší práci nejvíc štve?“:

• Postoj veřejnosti a rodičů ke škole a učitelům.
• Postoj veřejnosti ke školství a učitelskému povolání
• Přehnaná administrativa a papírování!
• Papírování, nesystematičnost některých postupů, absence spolupráce a podpory ze strany kolegů
• Přemíra administrativy, rodiče, kteří rezignovali na výchovu dětí
• Byrokracie
• Neetické chování zaměstnavatele, nízké platy, sociální status ve společnosti, čím dal horší podmínky a zvyšující se nároky bez podpory, přibývání žáků ve třídách, málo vlastního rozvoje, kupování pomůcek z vlastních financí, nekončící pracovní doba, nereálné požadavky rodičů, stále existující přežitek socialismu ve formě FKSP (nedá se skoro vůbec využít, byla jsem okolnostmi donucena dát na důchodové připojištění), covidová pravidla a nejméně volných dnů ze skoro celé Evropy – už prostě nemůžeme
• Neflexibilnost některých kolegů a zastaralost systému.
• Někteří rodiče, kteří znevažují naši práci, přenáší řadu svých odpovědností na nás. Neustálé změny, které nic nepřináší, hodně administrativy, která zabírá spoustu času, kterou bychom jinak věnovali smysluplnějším věcem.
• Někteří rodiče – ti, co ví vše nejlíp, jejich dítě je svátost. A papírování.
• Neochota některých rodičů ke spolupráci se školou.
• Nelze se lehce zbavit neschopných.
• Nepružnost systému a kolegů
• Nezájem, ignorace – někdy ze strany žáků, někdy ze strany rodičů.
• Málo osobního volna (jsem češtinářka, pořád něco opravuji, nosím si práci domů i na víkendy i na ty jarní, podzimní, vánoční prázdniny…), nedovybavenost škol, osobní útoky ze strany některých rodičů (moc nám je nepřetěžujte, ale zařiďte, aby odmaturovali a dostali se na VŠ)
• Málo peněz na vybavení
• Porovnání platů s ostatními vysokoškoláky, popř. cenou práce obdobné práce v soukromém sektoru.
• Přístup některých kolegů – lpí na starých způsobech výuky a nesnaží se orientovat na novější progresívnější přístupy k výuce, jistá vzájemná nevraživost mezi kolegy
• Obrovský nárůst úřednických činností, problémoví žáci a nespolupracující rodiče. Dále mi vadí, když mám ve třídě dítě se sníženými výstupy, v 8. třídě probírá třeba 6. třídu, učím ho podle jiných osnov a je to na úkor ostatních dětí. Neumím se rozdvojit.
• O tom, jak a co máme učit, rozhodují ti, co nikdy neučili.
• Více než jako učitelka se cítím jako úřednice, kdy papíry jsou stejně ve většině případů k ničemu. Nedostatečné finanční ohodnocení. Není problém práce s dětmi, ale v mnoha případech komunikace s rodiči.
• Třídnice, omluvenky, GDPR a jiná prohlášení, vyplňování cílů, kompetencí a průřezových témat
• Svázanost RVP a tím pádem si nemůžeme užít učivo a musíme hnát, abychom stihli to další
• Kolegové, kteří nemají vztah k žákům. Špatná podpora MŠMT, nevhodně nastavené „mantinely“, chybějící sjednocující osnovy – místo nich jsou ŠVP individuálně pro každou školu, což činí problémy při přecházení žáků ze školy na školu např. při stěhování…
• Stát nemá jednotnou koncepci školství a pořád dělá změny k horšímu, kdy vše hodí na vedení školy a učitele samotné.

Poznámky pro editory:

Společnost GTS Alive s.r.o. v České republice vydává a spravuje studentské průkazy ISIC a žákovské průkazy ISIC Školák (ISIC Scholar), učitelské průkazy ITIC a okrajově i další průkazy. Firma vznikla v srpnu 2000. Jejím předchůdcem byla v Česku společnost GTS International. GTS Alive s.r.o. je součástí mezinárodní skupiny GTS Alive Group, jejíž centrála sídlí v Praze. GTS Alive Group je výhradním vydavatelem průkazu ISIC v 16 zemích světa, z toho pěti evropských.

GTS Alive prostřednictvím čipového identifikačního systému ISIC PORT také zajišťuje řadě základních a středních škol zabezpečení přístupů do jejich budov a systém elektronické docházky. Společnost mimo jiné zprostředkovává studentům i cestovní nebo úrazové pojištění.

Pro další informace kontaktujte:
Jan Šimral, mediální zástupce GTS Alive
Tel.: +420 737 944 370
E-mail: info@jansimral.com

Autor

Lenka Kubištová

Miluju sladké snídaně, chození po horách a hraní deskovek. Nejvíc se mi líbilo ve Skandinávii a mým velkým snem je podívat se na Island.