Šedesát procent žáků stresuje školní tělocvik, šestina mladých lidí vůbec nesportuje

Řada studentů českých středních škol se obává hodin tělocviku. Více než čtvrtinu z nich tělocvik stresuje často, další třetinu občas. Přes čtyřicet procent studentů má také negativní názor na konkrétní podobu hodin tělocviku u nich na škole. Oproti tomu sportu jako takovému se mladí lidé nebrání. Dvě třetiny z nich mají k pohybu pozitivní vztah. Výjimku tvoří šestina studentů, kteří nesportují vůbec. Vyplynulo to z průzkumu mezi 1 028 středoškolskými studenty. Průzkum v říjnu 2024 uskutečnila společnost GTS Alive, která v Česku vydává a spravuje studentské průkazy ISIC.

„V rámci průzkumu jsme se také snažili zjistit, proč konkrétně je tělocvik pro řadu studentů stresující nebo je nebaví. Mnoha z nich vadí mimo jiné známkování podle tabulek, nerespektující přístup některých tělocvikářů, monotónní náplň hodin nebo pocit trapnosti, když jim něco nejde, a ostatní se na ně při tom dívají. Možná i proto až třicet procent studentů využívá omluvenky i v případech, kdy jim prakticky nic není,“ komentuje výsledky průzkumu ředitel GTS Alive Radek Schich.

Z konkrétních aktivit při hodinách tělocviku studenty nejvíce baví posilování a fitness, volejbal, florbal a některé další míčové hry, bojové sporty nebo jóga. Nejméně oblíbené pak jsou aerobik, šplh, přeskoky kozy, koně či švédské bedny, gymnastika obecně a cvičení na kruzích.

A jaká je nejčastější náplň hodin tělocviku na českých středních školách? Vůbec nejvíce se studenti věnují běhu a sprintu, z míčových her vede volejbal, na dalších místech pak basketbal a florbal. Dále bývají často zařazovány rozcvičky, skok do dálky či do výšky a gymnastika.

Na drtivé většině škol mají studenti dvě hodiny tělocviku týdně. 85 procent žáků mělo na posledním vysvědčení z tělocviku jedničku a deset procent dvojku. Velká většina škol také pořádá lyžařské kurzy, které drtivou většinu zúčastněných studentů baví. Pětina se jich ovšem nezúčastnila, byť jejich třída jela.

Mladí lidé v průzkumu odpovídali také na to, jak často sportují. Téměř čtyřicet procent tak činí párkrát týdně, více než pětina dokonce téměř každý den. Zajímavé je, že studenti, kteří hodně sportují, tak nejčastěji nečiní v rámci oddílu, sportovního klubu či kroužku, ale sami a neorganizovaně. Třetina studentů například alespoň občas zajde do fitness centra. Každý šestý student ovšem nesportuje vůbec. Nejčastěji uváděným důvodem je, že je sport nebaví nebo na něj nemají čas, případně necítí k pohybu dostatečnou motivaci.

Svou roli hraje také rodina. „Vliv rodiny a jejího postoje ke sportu a pohybu obecně je zásadní. Pokud u dětí chybějí rodinné vzory, dítě si většinou od dětství nevybuduje silný vztah k pohybovým činnostem a často si jej přenáší až do dospělosti. Je zajímavé, že z průzkumu vychází vztah rodin ke sportu zhruba půl na půl. Přibližně padesát procent rodičů studentů se sportu a pohybu aktivně věnuje, zbytek nikoliv,“ říká Štefan Blahovec, ředitel sítě fitness center Form Factory, která se na průzkumu odborně podílela. Form Factory je zároveň iniciátorem projektu FIT-4-SCHOOL, který si klade za cíl motivovat mladou generaci k pohybu a utváření zdravých návyků, a to prostřednictvím tematických seminářů, tréninkových lekcí a sportovních výzev přímo na školách.

Významnou část pohybu studentů tvoří také chůze. Během svého typického všedního dne ujdou studenti překvapivě velkou vzdálenost. U 60 procent z nich to je více než čtyři kilometry (nad 4 800 až 6 000 kroků). Pouze necelá dvě procenta denně ujdou méně než jeden kilometr (tedy pod 1 200 až 1 500 kroků).

Studenti měli v rámci průzkumu také možnost oznámkovat své tělocvikáře. Nejčastější známkou byla dvojka, na druhém místě jednička. Každý desátý student by ovšem dal svému učiteli tělocviku pětku.

A jak naopak hodnotí přístup dnešních studentů tělocvikáři? Za všechny to vyjádřil Marek Čepelák, učitel tělocviku z pražské Obchodní akademie Holešovice: „Přístup dnešních studentů k tělocviku se značně liší, záleží na mnoha faktorech, jakou jsou jejich osobní zájmy, motivace, životní styl, ale také podmínky, ve kterých výuka tělesné výchovy probíhá.“

„Někteří mají raději tradiční sporty, jako je fotbal nebo volejbal, jiní preferují modernější formy pohybu jako skupinové fitness lekce, jóga, parkour. Díky tomu je náročné vyhovět všem preferencím v rámci jednoho školního předmětu. Během pandemie mnoho studentů zažilo distanční formu tělesné výchovy, což bohužel mohlo ovlivnit jejich vztah k fyzické aktivitě. Někteří studenti objevili nové způsoby, jak zůstat aktivní i doma, zatímco jiní si zvykli na sedavý způsob života. To vše sehrálo svou roli a změnilo i jejich přístup k tělocviku po návratu do školy,“ dodal Marek Čepelák.

Tabulka 1: Jak studenty baví/nebaví aktivity, které dělají v rámci hodin tělesné výchovy?

Baví mě Nebaví mě
Další míčové hry 72 % 28 %
Posilování/fitness 71 % 29 %
Volejbal 64 % 36 %
Florbal 59 % 41 %
Bojové sporty 58 % 42 %
Jóga 54 % 46 %
Basketbal 52 % 48 %
Rozcvička 51 % 49 %
Fotbal 44 % 56 %
Skok do dálky a do výšky 42 % 58 %
Běh; sprinty 41 % 59 %
Další atletické disciplíny kromě běhu a skoku 38 % 62 %
Cvičení na kruzích 38 % 62 %
Gymnastika (další gymnastické disciplíny nezmíněné jinde) 38 % 62 %
Přeskoky kozy, koně, švédské bedny apod. 36 % 64 %
Šplh 35 % 65 %
Aerobik 33 % 67 %

Tabulka 2: Jaké aktivity probíhají během hodin tělesné výchovy nejčastěji?

Děláme v hodinách
Běh; sprinty 92 %
Volejbal 91 %
Další míčové hry 90 %
Rozcvička 89 %
Basketbal 88 %
Florbal 86 %
Skok do dálky a do výšky 80 %
Další atletické disciplíny kromě běhu a skoku 80 %
Gymnastika (další gymnastické disciplíny nezmíněné výše) 80 %
Fotbal 79 %
Posilování/fitness 79 %
Šplh 73 %
Přeskoky kozy, koně, švédské bedny apod. 71 %
Cvičení na kruzích 61 %
Jóga 46 %
Aerobik 34 %
Bojové sporty 31 %

Výběr z typických odpovědí studentů na otevřenou otázku „Popiš prosím stručně, jak vypadají hodiny tělocviku na tvé škole. Co ti na nich vyhovuje, a co naopak nevyhovuje? Jak k hodinám přistupuje váš tělocvikář nebo tělocvikářka?“

(odpovědi studentů ponechány v původním znění včetně překlepů a pravopisných chyb)

  • Děláme vše na známky, proč ale? jdeme běhat 800 metru a musime to ubehnout do nejakeho casu jinak budeme mit 2 a nebo hure. nechapu. jak je to vubec mozny ze se znamkuje neco co ne kazdemu muze jit, nechapu skolstvi
  • Buď si můžeme dělat co chceme, takže nic protože se spolu všichni nebavíme a učitel je pryč  -nebo to najednou bere vážně a přece musíme něco zapsat.. takže se jde běhat, házet do dálky  – další učitel na škole zase jede strašně podle tabulek a dává podle nich i známky  — celé mi to přijde špatně, to kdy hodiny jsou, to že musíme dělat něco co nás nebaví, nejde nám.. s lidma se kterýma je nám nepříjemně .. chápu že je pohyb důležitý ale např. pro mě je to spíše o psychice
  • Dvě hodiny týdně, rozdělení dle pohlaví – každé má jednu hodinu k dispozici buď tělocvičnu, nebo posilovnu. většina času v tělocvičně strávená hraním volejbalu, aniž by byl řádně vysvětlen a naučen, v posilovně často možnost vybrat si aktivitu, nejčastěji posilování dle videa. přístup tělocvikářky lehce laxní, neempatický vůči ne tak schopným žákům.
  • Dýchání, jóga, posilování, když je potřeba známka tak běh, šplh. Někdy hrajeme volejbal kterého se bojím což paní učitelka ví ale stejně mě nutí
  • Hodiny jsou celkem v pohodě, hrajeme často různé hry, některé mě baví, některé zas ne. Nejvíce mi vadí tabulky ohledně známkování, myslím, že je to pro nás studenty velmi demotivační a dle mého názoru by se tento způsob známkování měl zrušit. Měla by se hlavně ocenit snaha studentů o pohyb. Někteří bohužel nejsou schopni podat tak dobré výkony jako ostatní. A to mě mrzí nejvíc, že je to potom vede k tomu si psát omluvenky a necvičit.
  • Hodiny jsou různé, pokaždé děláme věci, které jsou v osnovách. Nevyhovuje mi ale zastaralý způsob hodnocení podle tabulek a celkově mi nedává smysl dělat různé fyzické testy. Každý člověk je individuální a neměl by být hodnocen zrovna v tělocviku podle toho, jaké podává výkony. Navíc by měl být tělocvik spíše o tom, aby se studenti pohybovali a ne aby se stresovali s tím, že nezvládnou podat výkon, který je někde pouze napsaný, bez ohledu na individualitu studentů.
  • Hodiny jsou úplně strašné. Buď na nás křičí prof. nebo se jen vysmívá. Jakékoli zranění se stalo jen jej přešla s větou: ,,To bude dobré“ nebo jedna slečna si něco udělala s nohou a ona se jí s výsměchem zeptala, jestli je v pohodě a může chodit (slečna to zranění řeší už rok s doktory a asi půjde na operaci..)
  • Hodiny mi příjdou zbytečné. Polovina třídy necvičí a ti co cvičí tak ty nebaví taky.
  • Hodiny tělocviku jsou pro mě hodiny stresu. Přijde mi, jako kdyby se na mě každý otráveně díval a říkal si „ježiš ta je trapná”. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od nějaké části základky se ve mně vyvinul neskutečný strach z míčů a míčových her. Plavat neumím a jiné sporty mi též nejdou. Jediný sport, který mě opravdu baví je tanec. Jenže v tělocviku je to ta nejméně běžná aktivita. A nebo když už, tak pouze klasické společenské tance (aspoň na základce to tak bylo).
  • Hodiny tělocviku mi zas až tak nevadí, ale myslím si že přístup naší tělocvikářky by se měl zlepšit v tom aby neponižovala ostatní a nenutila nás. Hodiny tělocviku mi na střední škole přijdou zbytečné, každý se zvládne v tomhle věku pohybovat sám ve svém volném čase jak uzná za vhodné
  • Individuální přístup, když něco nechci dělat, nemusím to dělat. Velká rozmanitost aktivit, kdy si každý něco svého najde.
  • Jak kdy, vždy se rozběháme a to mě baví, poté si uděláme rozcvičku a pak děláme nějakou aktivitu (vytrvalost, atletiku, míčové sporty – tyhle aktivity mě baví), jen naše učitelka to bere moc vážně a je hrozně přísná a nikdo se kvůli ní na hodinu tělocviku netěší a všichni se snaží vymluvit kdykoli, kdy to jen jde
  • Máme dvě hodiny po sobě, první hodinu děláme atletiku, gymnastiku a podobné věci což je fajn, protože se učíme i nové věci neděláme to samé dokola. A druhou hodinu hrajeme míčové hry podle toho co si vybereme. Nas tělocvikar je skvělý, k hodinam přistupuje tak aby všem vyhověl ale zároveň aby nás naučil něco nového. Taky nás vyzývá k lepším výkonům a toho si cením.
  • Máme hodnou paní učitelku, děláme různorodé aktivity, sice mě sporty nebaví, ale tělocvik mi v zásadě nevadí
  • Máme jednu učitelku na 32 dětí, takže bohužel nemá dostatek prostoru, aby se věnovala všem..každý si proto dělá co chce, nevěnuje pozornost učitelce a nikdo nebere tělocvik tedy moc vážně. Chlapci kopají do míčů a holky spíše sedí a koukají. Myslím si, že takto by to vypadat nemělo a buď nás rozdělit nebo přidat učitele
  • Moc si to nepřipravuje, furt hrajeme ty samé hry dokola a jen občas děláme něco 1 hodinu na známky, a pak zase hrajeme fotbal, florbal, volejbal, basketbal, pink ponk, badminton.
  • Nástup-Rozběhání-Rozcvička-Hra/Aktivita-Nástup asi mi vše do jisté míry vyhovuje
  • Někdy mi tělesná výchova způsobuje úzkosti kvůli lidem není mi příjemné například chodit s nimi do bazénu a celkově si myslím, že zrovna plavání by mělo být dobrovolné a ne povinné někdo se prostě bojí vody nebo se nerad převléká před ostatními jinak si ale můžeme vybrat co chceme dělat takže to mi vyhovuje
  • Před změnou tělocvikáře jsem si to užívala, zapojoval se do hry, hodina byla akční a zábavná. Teď nám tělocvikáře vyměnili a ten je přesný opak. Spíše se teď těším na konec hodiny než na hodinu samotnou.
  • Tělesná výchova by měla být dobrovolným předmětem nebo úplně zůstat na základní škole. Jediný tělocvikář, kterého jsme kdy měli, co nás učil užitečné věci, byl bývalý policista. Učil nás základy sebeobrany, nechával nás dělat kruhové tréninky, učil nás správné techniky při posilování a přizpůsoboval vyučování nám. Do ničeho nás nikdy nenutil a přesto měl vždy téměř 100% účast. Zbytek tělocvikářů se soustředí na špatné věci, neučí nás nic užitečného a znechucují tím sport mladším generacím.
  • Tělocvikář má naštěstí dobrý přístup a většinou tak alespoň hrajeme fotbal atd ale mě osobně tělocvik obtěžuje protože kvůli němu musím vstávat na 7.ráno ve škole kde ho máme 2h, přijde mi zbytečný vzhledem k tomu že skoro každý den mám nějakou jinou pohybovou aktivitu (fitko, golf, běh, chůze…). Chápu že to může být důležité aby se některé děti hýbaly když sami nechtějí ale nepřijde mi to adekvátní ve 3. a 4. ročníku střední

Poznámky pro editory:

Společnost GTS Alive s.r.o. v České republice vydává a spravuje studentské průkazy ISIC a žákovské průkazy ISIC Školák (ISIC Scholar), učitelské průkazy ITIC a okrajově i další průkazy. Firma vznikla v srpnu 2000. Jejím předchůdcem byla v Česku společnost GTS International. GTS Alive s.r.o. je součástí mezinárodní skupiny GTS Alive Group, jejíž centrála sídlí v Praze a spadají pod ni pobočky v sedmnácti zemích na čtyřech kontinentech.

GTS Alive prostřednictvím čipového identifikačního systému ISIC Port také zajišťuje řadě základních a středních škol zabezpečení přístupů do jejich budov a systém elektronické docházky. Společnost mimo jiné zprostředkovává studentům i cestovní nebo úrazové pojištění.

Pro další informace kontaktujte:

Jan Šimral, mediální zástupce GTS Alive

Tel.: +420 737 944 370

E-mail: info@jansimral.com

Autor
Dagmar Prajznerová
Jsem milovnice sci-fi a fantasy světů, dobré kávy a černého humoru. Své superschopnosti nejradši tříbím cestováním, čtením nebo pokecem s fajn lidmi nad indickým jídlem.