Jordánsko

Jordánsko projedeš autem

Naše cesta začala v Ammánu na letišti vyzvednutím zamluveného auta a zakoupením datové karty do mobilu. První již příznačná věc pro zemi třetího světa je, že v Jordánsku se prodávají dva typy datových karet, ale na letišti koupíš jen tu dražší, a navíc za platbu kartou zaplatíš poplatek navíc. Obecně, to je celkem častá praktika, se kterou jsem se už dlouho nikde nesetkal a bude tě provázet stále, takže je lepší mít hotovost a kartou neplatit.

Na letišti čekej provizi za výměnu 15-40% u klasických směnáren, nám vyměnili peníze bez poplatku v půjčovně aut Dollar za standardní kurz v rámci zákaznického servisu. Ve městech se pak vždy zeptej, ale většina směnáren je bez poplatku.

Cesta z Letiště do centra Ammánu trvá asi 30 minut a připrav se na maximální obezřetnost. K bezpečnému řízení potřebuješ dost zkušeností a neustále se dívat kolem co se kde děje před tebou ale i kolem. Jordánci nedodržují krom zastavení na červenou prakticky žádná pravidla, proto neustále troubí, což v jejich pohledu neznamená, že jedeš pomalu nebo blbě, ale že tě předjíždí na místě kde nesmí, že místo tří pruhů vytvořili čtyři apod. Často nedají blinkr, ale místo toho zatroubí. Je to blázinec, ale když s tím budeš počítat, zvládneš to.

Ammán

My jsme dojeli do Ammánu večer a hned po ubytování jsme se vydali hledat restauraci k večeři. Asi to shrnu, až na jednu výjimku dobře a za rozumnou cenu na místní poměry se v restauraci najíst nedá. Posadili jsme se do restaurace, objednali si, pak se dozvěděli, že z nabídky jsou jen 3 možná jídla. Jak jsme podle servírování v plastových krabicích zjistili, chlapci skočili vedle do stánku, přihodili si 100% a bylo vyděláno. Po této zkušenosti jsme se v Ammánu živili rovnou z rychlých občerstvení, což bylo rychlé, levné a poměrně chutné jídlo.

K vidění toho v Ammánu moc není. Hlavní památkou je Roman Theater, Citadela, King Abdulah mešita, Herkulův chrám a rainbow street. Během jednoho dne stihneš proběhnout všechno. My jsem ještě později odpoledne vyrazili na poutní místo, kde měl být podle historických pramenů pokřtěný Ježíš Janem Křtitelem v řece Jordán. Místo hezké, ale spíš humorná atrakce pro turisty, kde je jen na každém osobně, aby uvěřil, zda v té loužičce, kolem které vyrostly napodobeniny tehdejších dřevěných staveb opravdu někdo křtil Ježíše. V každém případě, pokud popojdeš ještě dál, tak se můžeš pro duchovní očistu ponořit ve svaté řece Jordán.

Další den jsem se vydali vstříc místům, kvůli kterým jsme do Jordánska jeli a to prozkoumat skalní město Petra a strávit dvě noci v poušti v oblasti Wadi Rum. Na cestě na jih jsme měli dvě místa, kde jsme se chtěli zdržet. První byly pláže Mrtvého moře, druhým přírodní rezervace Dana.

Mrtvé moře

Největší slané jezero nás okouzlilo, cesta na jih vede po celé jeho délce, takže jsme míjeli hotelové komplexy, divokou přírodu a útesy kolem něj i těžební stroje na těžbu soli. Protože hned na druhé straně jezera jsou Izraelské hranice, je velká část pobřeží jezera obehnaná plotem a patří pod správu vojska. Aktivita a množství vojáků jasně říká, že poltické vztahy obou zemí jsou napjaté. Znal jsem přístup k jezeru z Izraelské strany, oproti tomu zde byly veřejné pláže uzavřené a dostat se k vodě nebylo zrovna snadné. V každém případě, povedlo se a tak jsme si trochu zablbli ve slané vodě. Opláchnout ze sebe silně slanou vodu je potřeba a naštěstí v našem místě tekly potůčky sladké vody, takže jsme se osvěžili a mohli pokračovat dál.

Hrad Karak

Jeden z nejstarších místních hradů je Karak. Jedná se o rozlehlý hradní komplex vysoko v horách, na jakési náhorní plošině. Zajímavá a opravdu nádherná cesta vedla již od Mrtvého moře, kdy jsme stále jen stoupali vzhůru. Místy byly serpentýny tak klopené a v ostrém stoupání, že naše auto mělo co dělat, aby dosupělo nahoru. Opravdu, místy mělo co dělat i s vypnutou klimatizací, čímž jsme se snažili maximalizovat výkon motoru. Odměnou nám byly pohledy z různých vyhlídek a dech beroucí pohled nad skalnatou pouštní krajinu pod námi.

Křižácký hrad Karak je obklopený malým městečkem, zaparkovat se dá pohodlně v jeho úplné blízkosti. Přesto, že je tvořený ze 70% spíš torzy a hradbami své původní slávy, je patrné, jak velký a významný musel v době své slávy být. Měl absolutní výhodu své polohy a útočníky mohli obránci hradu vidět na desítky kilometrů. Ze dvou stran pak byl postaven na prudkých a vysokých skalách, že dobytí s tehdejší technikou bylo prakticky nemožné.

Přírodní rezervace Dana

Přírodní park Dana je úchvatné místo, které tak trochu připomíná oblast našich Prachovských skal, jen je potřeba ty skály a skalní města trochu znásobit. Na místo jsme dorazili poději odpoledne a ze scenérie, která se před námi otvírala, na nás dýchal neskutečný klid a pohoda. Tohle místo nabízí mnoho aktivit v podobě procházek dlouhými vysokými kaňony, lezení po skalách s průvodcem nebo i samostatně. Daly by se tu strávit i dva dny, ale nám muselo stačit jen odpoledne a večer jsme měli v plánu dojet do Petry. Na tohle místo se ale určitě ještě vrátím, protože bych si ho rád celé prochodil.

Petra, perla Jordánska

Hotel jsme si vybrali skvěle, z balkonu našeho pokoje jsme měli nádherný výhled na celé údolí Petry a v dálce jsme viděli světla z nočního představení ve skalním městě. Stejně impozantní výhled jen v ranním slunci se nám naskytl při snídani. Když vyrážíš do Petry tak čím dříve, tím lépe. Prvním je bez pochyby barevnost skal, které hrají všemi odstíny červené a okrové a v odpoledním slunci nevyniknou. Pak množství lidí, které se ve skalách a celém areálu pohybují a nakonec vedro před kterým se v poledním slunci není kde skrýt.

Nám se povedlo vyrazit v sedm hodin a díky tomu jsme stihli celý areál skalního města a nedaleké chrámy projít do dvou hodin odpoledne. Byl to skvělý nápad, protože jsme hlavní chrám, ale i další místa procházeli téměř bez turistů, zatím co když jsem se stejnou cestou vraceli zpět, nebylo místy ani kde projít skrz davy, které se sem valily. I když je to silně turistické místo, tak nás nezklamalo, ale nadchlo svojí historií, dokonalostí i monumentálností.

Wadi Rum

Z Petry jsme zamířili do Wadi Rum. Než vjedeš do vesnice tak na cestě musíš zastavit v turistickém centru. Zde buď musíš zaplati poplatek za vjezd, nebo předložit Jordan Pas, který je vstupenkou do mnoha památek a míst včetně Petry a této oblasti. Pokud nemáš domluvené ubytování nebo výlet do pouště, můžeš si jej zajistit zde. My jsme měli vše domluvné po mailech s místním nomádskou rodinou, která nás měla ubytovat ve svém pouštním kempu a postarat se o náš dvoudenní program. Do pouště se samozřejmě vydat svým autem nemůžeš, takže auto jsme zaparkovali u domu naší rodiny a s batohy jsme se vydali na korbě džípu rovnou do pouště.

Tento zážitek si musí dopřát každý, kdo má poušť rád, nebo chce zažít něco neobvyklého. Po dvaceti minutách jsme dorazili do našeho kempu. Beduínské látkové stany nám nabídly klasické postele a zavírací dveře. Hlavní beduínský stan byl otevřený a zde jsme jedli, odpočívali a popíjeli zelený čaj. Devizou kempu byly sprchy a toalety, takže nám rozhodně nic nechybělo. Zajímavé je, že se zde všechen komfort odehrával díky solárnímu napájení, které bylo tak důmyslně schované, že jsme jej objevili až poslední den.

Nomádi jsou nesmírně pohostinní lidé, což se odráží v jejich přístupu péče o své hosty, tak v jejich kuchyni. Jasně, za tento zážitek jsme si zaplatili, ale jejich přístup byl takový, že jsme si připadali spíš jako u někoho na návštěvě než na placeném výletě. Večeře se grilovala v zemi a byla vynikající. Zbytek večera jsme strávili s vodní dýmkou u ohně a mátového čaje a poslouchali hru na tradiční nástroje a zpěv beduínů pod širým nebem.

Druhý den jsme strávili putováním na velbloudech. Vyzkoušeli jsme si, jak putovali dávní objevitelé včetně zde proslulého Lawrence z Arábie a objevovali jsme kaňony, skalní útvary a prameny v poušti z hřbetu velbloudů. Bylo to poetické, ale náročné. Šest hodin na velbloudech v poušti dá zabrat. Další den jsme se pak vydali na prozkoumání odlehlejších míst v Wadi Rum abychom mohli obdivovat přechody mezi bílou a rudou pouští a procházeli se místy, kde se před pár lety ve skafandru procházel Matt Damon při natáčení filmu Marťan.

Po horké Wadi Rum jsme zatoužili po osvěžení v moři a vydali jsme se na dva dny do nedaleké Akaby. Zde jsme si najali malý hotýlek složený jen z bungalovů, užívali moře, povalování na pláži a dobré jídlo.

Madaba

Na poslední noc jsme se přesunuli do Madaby. Již večer po příjezdu jsme litovali, že jsme naše první dvě noci strávili v Amánu a ne v Madabě. Obě města jsou asi stejně daleko od letiště, ale je mezi nimi velký rozdíl. V první řadě v cenách jídla a ubytování a pak v kvalitě jídla a přístupu lidí. V tomto ohledu mám jasno, pokud se ještě jednou vydám do Jordánska, vyhnu se Ammánu a mým výchozím bodem bude Madaba. Zde stojí za shlédnutí hlavně muzeum mozaik a nějaké kostelíky, kde se opět hlavní atrakcí stávají mozaiky.

Asi nejpraktičtější radu na cestu do Jordánska, kterou ti mohu dát je, že ještě v ČR si online zakup Jordan pas, který je vstupenkou do většiny památek, a navíc je i vízem pro vstup do země. Rozhodně se tato investice vyplatí. Měj u sebe hotovost, protože platba kreditkou se prodraží. Vždy chtěj v restauraci vidět ceník a ujasni si s obsluhou, že ceny jsou konečné. K autu si udělej to nejvyšší pojištění, protože fakt, že jej vrátíš v nedotčeném stavu je spíš zázrak. Nám se to povedlo, ale je to spíš výjimka. Na letišti nepočítej s nákupem suvenýrů, téměř nic tu nemají a co mají je 4x dražší, než bylo venku.

Jestli se vydáš do Jordánka tak si určitě přečti i náš další článek Jak prožít 3 nezapomenutelné noci ve WADI RUM

Autor

Tim Slavík

Miluji cestování, a především jen s batůžkem a foťákem. Jsem student, ale spíše mě potkáš v kavárně než zasypaného knížkami ve studovně. Ujíždím si na technologiích a bělících zubních pastách.